Předchůdci kadeřníků – bradýři, lazebníci a vlásenkáři měli své živnosti zavedené již ve starověku (Egypt, Řecko, Řím). Zvláště Řím se stal centrem módních střihů, tvarů účesů a dalších vlasových kreací. Středověk se bez obdoby kadeřnických služeb také neobešel a tak se i nadále řemeslo kadeřníků rozvíjelo.

Zlomem se stal rok 1860, kdy profesor Wheeler zaměřil svou pozornost na problematiku padání vlasů. Jeho bádání položilo základ tzv. trychologii (od řeckého slova trychós – vlasy) a v roce 1902 byl založen historicky první vědecký institut zaměřený na zkoumání vlasů a vlasové pokožky obecně.

Položení základů nového vědního oboru nevyhnutelně vedlo k rozmachu vytváření nových produktů, které měly za cíl řešit problémy s vlasy a vlasovou pokožkou. A tak v roce 1945 byly mimo jiné položeny základy pro firmu Framesi, která se stala jedním z hlavních dodavatelů produktů profesionálním kadeřníkům.

Stát se profesionálním kadeřníkem je ve skutečnosti stejně jednoduché a zároveň složité, jako stát se třeba lékařem. Rozdíl je snad akorát v systému vzdělání. Být skutečně profesionálním kadeřníkem neznamená umět sevřít nůžky a hřeben v rukách a změnit někde objem vlasů.

Cesta k profesionálnímu kadeřníkovi vede přes získávání informací. Profesionální kadeřník ví, že pokud chce být ve svém povolání jedním z nejlepších, musí si neustále udržovat přehled o technologiích, novinkách v kadeřnických nástrojích, přípravcích určených na péči o vlasy a samozřejmě o módních trendech. Nejlepší profesionálové mohou mít tu výhodu, že sami určují módní trendy. Avšak i oni potřebují sledovat svou konkurenci a dále se tak sami rozvíjet. Proto je povolání kadeřníka výrazně kreativní povolání. To znamená, že profesionální kadeřník potřebuje mít vztah k umění, cit pro krásu a estetiku, umět pracovat s barvami.

Kadeřník, který má vztah k umění a kráse, dokáže pracovat lépe pro zákazníka. Každý z profesionálních kadeřníků se musí alespoň několikrát týdně vypořádat s názorem zákazníka, který si vybral účes třeba z časopisu nebo jiného obrazového zdroje, a přitom je zřejmé, že by mu zvolený typ účesu neseděl. V takovém případě právě profesionální kadeřník dokáže zákazníka vést takovým způsobem, že se domluví na změnách v daném typu účesu, případně se podaří zákazníkovi navrhnout lepší variantu účesu, než jakou si zvolil. Pokud odejde zákazník spokojen se svým novým účesem, byl u velmi schopného kadeřníka. Pokud zákazník odchází s přesvědčením, že se „naštěstí rozhodl“ pro jiný typ střihu a barvy, aniž by zaznamenal, že jej do jiné volby kadeřník dovedl, pak byl onen zákazník u vynikajícího profesionála.

Opravdový profesionální kadeřník dokáže zákazníkovi (zde již je třeba měnit rody dle potřeby) poradit s celkovou vizáží. Navrhne nejenom vhodný typ střihu a barev vlasů. Doplní účes o doporučený typ líčení, navrhne barvu stínů očí a celkový vzhled dotvoří vhodným oblečením a módními doplňky. Tak změní profesionální kadeřník zákazníkovi pohled na svět a může tak dokonce ovlivnit jeho další život.

A vliv kadeřníků v tomto směru není vůbec zanedbatelný. Kadeřníci tak vtisknou danému období specifickou „vlasovou“ známku. Podle účesů zachycených na historických obrazech je možné celkem přesně odhadnout, o které období historie se jedná. Stejně tak ve vzdálenější budoucnosti budou schopni znalci určit například stáří fotografie právě podle účesu vyfotografovaných objektů. Proto si může zákazník užívat svůj účes ještě víc, protože je v daném okamžiku spokojený se svým vzhledem a navíc je klíčem pro budoucí historiky (možná).

Co dále patří ke kadeřníkovi profesionálovi? Určitě schopnost sebereflexe, umění vyslechnout si kritiku a hlavně dokázat ji bez emocí posoudit a dokázat se tak případně naučit zase něco nového.

Kadeřník potřebuje vědět, na jakém typu vlasů právě pracuje. Pak může zvolit nejlepší typ barev, kosmetických prostředků a pracovních nástrojů. Protože si vybral správné nástroje, může se tak rozhodnout i pro nejvhodnější pracovní postup ošetření vlasů.

Protože práce kadeřníka je služba lidem, potřebuje kadeřník prohloubit cit pro lidi, dokázat využívat jemného umění psychologie. Každý zákazník přichází se svou vlastní náladou a očekává, že od kadeřníka odejde každopádně s náladou lepší. Je potřeba naučit se z náznaků pohybů, ze vzhledu tváře a očí odečíst, co zákazník potřebuje. Chce se vypovídat? Touží po zklidnění a tichu? Potřebuje soucit a spoluúčast v jeho osobním životě? To vše může schopný kadeřník využít ve svůj prospěch a povýšit tak své schopnosti ze zkušeného mistra na dokonalého profesionála.